Proč vlastně vznikl tento blog? Odpověď je prostá: Pracujeme na Praze 9 v jednom menším oddělení jedné větší mezinárodní firmy a kolem poledne většina z nás prostě obvykle dostane hlad. Není tedy nic jednoduššího, než nechat práci prací, a zajít si na dobrý oběd za rozmnou cenu do nějaké příjemné restaurace s milou obsluhou. Nemožné, říkáte? Bohužel, máte pravdu. A (nejen) proto vlastně vznikl tento blog.
Chceme se zde s Vámi dělit o své zkušenosti v hledání té pravé (restaurace, samozřejmě) a snad i Vy nám třeba někdy sdělíte své vlastní zkušenosti. Nemůžeme slíbit, že hodnocení bude čistě objektivní, průzkumy veřejného mínění prostě dělat nebudeme.
A proč vlastně zakládáme další blog, když už jsou jich všude po internetu stovky, tisíce? Jeden z důležitých, nehledě na to, že "přízemních", faktorů hodnocení je i cena jídla. Ne všichni mohou (nebo chtějí) dát za oběd každý den 500+ Kč. Chceme se tedy orientovat především na finančně nepříliš náročné restaurace (ale pozor, jsme v Praze...), popřípadě lze-li v nich platit stravenkami.
Dalším důležitým faktem je, že pro českou gastronomii máme často v rukávu nejednu smrtící ránu. Ve skutečnosti jsou tedy dvě: jeden vegetarián a jeden vegan v kolektivu. A aby toho nebylo málo, občas se za námi přijedou podívat kolegové ze zahraničí, kteří většinou česky nerozumí (maximálně tak "jedno pivo", "jěště jedno pivo, prosím" případně pro pokročilé "slečno, neměla byste dnes večer čas"?). Ano, modří již vědí, další bod do celotáborového hodnocení tedy restaurace dostane za menu v angličtině nebo němčině.
Doufáme, že zde najdete hodnotné informace, a že nám dáte vědět, co jsme o restauraci napsat opomenuli...
Dobrou chuť!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
Já mam docela ráda PragueSpoon food-blog zde na blogspotu, ovšem jak už sem Koblížek napsal, pěti a více stravenek za jeden oběd by mi bylo opravdu líto. Ostatně to, že je jídlo drahé, nemusí nutně znamenat, že je i dobré (některé ty popisy kulinářských zážitku z upscale restaurací se hodně podobají těm našim, rozdíl je ale v jedné nule na konci výsledného účtu)
Navíc mě exchange program v Německu docela rozmazlil, co se týče jídla (jo, i z obyčejného poledního menu v thajským fastfoodu na rohu se mi dělaly boule za ušima)
Okomentovat