Gastronomické peklo v Avalonu

Svého času mě velice zaujal tento článek v mém oblíbeném periodiku Reflex. Autoři v něm popisují tzv. gastronomické peklo, jinými slovy (bohužel) běžnou českou hospodu střední kategorie. Když jsme se s Koblihou nevešli ke stolu u Švejka a vydali jsme se na jídlo o blok dále do restaurace Avalon, mohla jsem si kritéria, které musí podnik splňovat, aby do této kategorie spadal, odškrtávat jedno po druhým. Podívejme se na to:

1. Na stolech jsou propálené vyšisované ubrusy, které restaurace dostala kdysi zdarma od pivovaru ...
2. ... případně rozmočené pivní tácky téhož původu, doplněné letáčky od Coca-Coly s oslíma ušima
   
3. Číšník má náprsní kapsu ošoupanou od propisky a oleštěné kalhoty
   
4. Jídelní lístek sestáva z 300 jídel (tím se restaurace ostatně chlubí), jistě jsou všechna čerstvá ;-)
5. Třetina z toho jsou kuřecí steaky 100x jinak ...

A tak vůbec, mohli by jsme pokračovat. Po prozkoumání jídelního lístku jsme se na sebe podívali a zkonstatovali, že vlastně na nic z toho nemáme chuť, ale nakonec jsme se přece jenom něco vybrali. Jelikož kromě těstovin jediné vegetariánské jídlo na dnešní nabídce byly smažené zeleninové placičky a po předchozích zkušenostech vím, že pod tímto názvem se skrývá mražený polotovar z Makra, rozhodla jsem se místo toho pro kuřecí steak s americkou omáčkou, jako příloha hranolky. Kobliha si objednal kuřecí steak s brusinkovou omáčkou, pro změnu s rýží



Pokračováním pojednání o gastronomickém pekle v Reflexu je článek s názvem Peklo v praxi: český blaf a po tom, co nám přinesli jídlo, jsme opět mohli odškrtávat, téměř bod po bodu:

1. Obloha vzor 70tá léta - kdepak, ještě horší. V Avalonu místo obligátního červeno-bílého zelí, případně salátu + rajčátek dostanete pár fláků konzervované kapie. Nevím, jak chutná, vždycky ji rovnou dávám stranou, odpuzuje mě už jen její vzhled a konzistence.
2. Pečeme vysušené maso - asi ano, steak co mi přinesli, nebyl ani křupavý, ani šťavnatý. Koblihův dtto. Hlavně, že se dal krájet.
3. Prdnem na to UHO - moje "americká omáčka" vypadala jako by z oka vypadla univerzální hnědé ve výše uvedném článku. Patrně výpek z masa, zahuštěný nejlevnějším kečupem z Makra, do toho pár kousků oslizlé slaniny. Alespoň na sázeném vejci není co pokazit. Koblížkovou brusinkovou omáčku jsem ochutnala jenom jednou, byla kyselá. Nějaké brusinky v ní sice plavaly, ale chutnala jako nastavovaná levným červeným krabicákem.
4. Kolem nasypem sušený bylinky - aby to vypadalo, ne?
   

Ještě, že na obsluhu dnes nebylo proč si stěžovat, dnes se nám (na rozdíl od předchozích návštěv) povedlo zaplatit celkem rychle. Dámy u vedlejšího stolu ovšem už na kvalitní servis takové štěstí neměly ...



V Avalonu sice najdeme stylové prostředí (a la vesnická myslivecká hospůdka), ceny jsou až téměř nepražské (od 69 Kč za hotovku k obědu), ale kvalita jídla je bohužel taková, že máte občas chuť se zeptat, kolik si musíte připlatit za to, aby vám opravdu chutnalo. Ale abych jenom nekritizovala, pokud zde něco opravdu umí dělat dobře, pak je to čočka na kyselo (na výběr ve variantě se sázeným vejcem, nebo s uzeným). Jen kdyby k ní nepřídávali tu nešťastnou kapii ... a dnes na jídelním lístku navíc nebyla :-(

Restaurace:Vinárna Avalon, Sokolovská 274
GPS: 50°6'25.92"N, 14°29'26.355"E
Lze platit stravenkami: ano
Nekuřácké prostory: ano, nepříliš efektivně oddělěny
Vegetariání: denně cca 2 bezmasá jídla
Vegani: si zajdou jinam
Menu v cizím jazyce: ne
Obsluha: asi jak se ten den vyspí
Doporučení: s výhradami, na levný a nepříliš chutný oběd