Gastronomické peklo v Avalonu

Svého času mě velice zaujal tento článek v mém oblíbeném periodiku Reflex. Autoři v něm popisují tzv. gastronomické peklo, jinými slovy (bohužel) běžnou českou hospodu střední kategorie. Když jsme se s Koblihou nevešli ke stolu u Švejka a vydali jsme se na jídlo o blok dále do restaurace Avalon, mohla jsem si kritéria, které musí podnik splňovat, aby do této kategorie spadal, odškrtávat jedno po druhým. Podívejme se na to:

1. Na stolech jsou propálené vyšisované ubrusy, které restaurace dostala kdysi zdarma od pivovaru ...
2. ... případně rozmočené pivní tácky téhož původu, doplněné letáčky od Coca-Coly s oslíma ušima
   
3. Číšník má náprsní kapsu ošoupanou od propisky a oleštěné kalhoty
   
4. Jídelní lístek sestáva z 300 jídel (tím se restaurace ostatně chlubí), jistě jsou všechna čerstvá ;-)
5. Třetina z toho jsou kuřecí steaky 100x jinak ...

A tak vůbec, mohli by jsme pokračovat. Po prozkoumání jídelního lístku jsme se na sebe podívali a zkonstatovali, že vlastně na nic z toho nemáme chuť, ale nakonec jsme se přece jenom něco vybrali. Jelikož kromě těstovin jediné vegetariánské jídlo na dnešní nabídce byly smažené zeleninové placičky a po předchozích zkušenostech vím, že pod tímto názvem se skrývá mražený polotovar z Makra, rozhodla jsem se místo toho pro kuřecí steak s americkou omáčkou, jako příloha hranolky. Kobliha si objednal kuřecí steak s brusinkovou omáčkou, pro změnu s rýží



Pokračováním pojednání o gastronomickém pekle v Reflexu je článek s názvem Peklo v praxi: český blaf a po tom, co nám přinesli jídlo, jsme opět mohli odškrtávat, téměř bod po bodu:

1. Obloha vzor 70tá léta - kdepak, ještě horší. V Avalonu místo obligátního červeno-bílého zelí, případně salátu + rajčátek dostanete pár fláků konzervované kapie. Nevím, jak chutná, vždycky ji rovnou dávám stranou, odpuzuje mě už jen její vzhled a konzistence.
2. Pečeme vysušené maso - asi ano, steak co mi přinesli, nebyl ani křupavý, ani šťavnatý. Koblihův dtto. Hlavně, že se dal krájet.
3. Prdnem na to UHO - moje "americká omáčka" vypadala jako by z oka vypadla univerzální hnědé ve výše uvedném článku. Patrně výpek z masa, zahuštěný nejlevnějším kečupem z Makra, do toho pár kousků oslizlé slaniny. Alespoň na sázeném vejci není co pokazit. Koblížkovou brusinkovou omáčku jsem ochutnala jenom jednou, byla kyselá. Nějaké brusinky v ní sice plavaly, ale chutnala jako nastavovaná levným červeným krabicákem.
4. Kolem nasypem sušený bylinky - aby to vypadalo, ne?
   

Ještě, že na obsluhu dnes nebylo proč si stěžovat, dnes se nám (na rozdíl od předchozích návštěv) povedlo zaplatit celkem rychle. Dámy u vedlejšího stolu ovšem už na kvalitní servis takové štěstí neměly ...



V Avalonu sice najdeme stylové prostředí (a la vesnická myslivecká hospůdka), ceny jsou až téměř nepražské (od 69 Kč za hotovku k obědu), ale kvalita jídla je bohužel taková, že máte občas chuť se zeptat, kolik si musíte připlatit za to, aby vám opravdu chutnalo. Ale abych jenom nekritizovala, pokud zde něco opravdu umí dělat dobře, pak je to čočka na kyselo (na výběr ve variantě se sázeným vejcem, nebo s uzeným). Jen kdyby k ní nepřídávali tu nešťastnou kapii ... a dnes na jídelním lístku navíc nebyla :-(

Restaurace:Vinárna Avalon, Sokolovská 274
GPS: 50°6'25.92"N, 14°29'26.355"E
Lze platit stravenkami: ano
Nekuřácké prostory: ano, nepříliš efektivně oddělěny
Vegetariání: denně cca 2 bezmasá jídla
Vegani: si zajdou jinam
Menu v cizím jazyce: ne
Obsluha: asi jak se ten den vyspí
Doporučení: s výhradami, na levný a nepříliš chutný oběd

Fazolová pánev bez fazolí, servírka s PMS a kouřová clona pod Pankrácem

Na úvod nutno poznamenat, že tentokrát nešlo o oběd, ale o večeři, a také, že jsme v konečném důsledku trpce litovali, že jsme ten večer nekuchtili doma, jak to často děláváme. Proto jsme ani nepořizovali fotky. Berte tento post tedy jako doporučení, kam určitě nechodit.

Dávno, pradávno, když jsem ještě v době svých studií na ČVUT bydlela na koleji v Podolí, žila-byla v Sinkulově ulici malá pizzerie U Žitomila. Navštěvovali jsme ji s přáteli rádi, neboť nabízela (více-méně) nekuřácké prostředí a dobrou pizzu/těstoviny za lidové ceny. Občas jsme tam dokonce zašli i na obědní menu, když se zrovna nabídka pro ten den v menze moc nevyvedla. Byla to prostě příjemná alternativa k sousední věčně zakouřené putyce Na Klikovce, kde se dalo akorát tak pít pivo.

Díky těmto pozitivním zkušenostem (a tomu, že jsme měli nedaleko zaparkované auto), jsme se při návratu z halloweenového happeningu v pražské Botanické zahradě rozhodli dát si večerní papu právě zde. Kéž by jsme místo toho radši podpořili americký imperializmus zakoupením cheesáče a hranolků v McDonaldu na Nádraží Holešovice. Ale pojďmě po pořádku.

Už zvenku bylo vidět, že podnik patrně změnil majitele. Pizzerie U Žitomila se přejmenovala na restauraci Pod Pankrácem a ta hustá kouřová clona v přední místnosti, přes kterou bylo sotva vidět několik skupinek mládeže, nám měla být dostatečným varováním, že máme rychle změnit lokál. My jsme ale zapadli do zadní, údajně nekuřácké místnosti a trpělivě čekali na příchod servírky.

Prostředí nápadně připomínalo "gastronomické peklo" tak, jak je popsáno zde, jídelní lístek sestával z několika listů pomačkaného papíru v průsvitkách a zahrnoval od francouzských palačinek, přes staročeské speciality, obligátní italskou pizzu/těstoviny, bifteky, až po mexické speciality snad všechno možné. Nemohla jsem se ubránit myšlence, že šéfkuchař je buď génius, který všechny tyhle kuchyně zvládá, nebo v této restauraci všechno tak trochu šidí. Kouř z přední místnosti docela intenzivně pronikal přes chodbu i sem.

Servírka dorazila asi po 15 minutách a patrně ji naše přítomnost moc nenadchla, neboť nahodila kyselý obličej ve stylu "Ježišmarja, zase mi sem lezou lidi a dokonce něco chtějí!". Nicméně objednávku od nás přijala a po dalších 15 minutách dokonce přinesla i pití (teplé pivo pro Koblihu, podivně zabarvený svařák pro mě). A kouř samozřejmě houstnul dál ... Jídlo (oba jsme si vybrali z mexických specialit pánev s fazolema, klobásou, paprikou a sázeným vejcem) jsme dostali po dalších 20 minutách, ovšem boršč, který si objednal Kobliha, jaksi nedorazil. Když jsme to tedy u obsluhy reklamovali, moc se omlouvala (spíš mi tedy přišlo, že se na tom baví, ale to je zcela jistě jen subjektivní pocit) a slíbila, že jej přinese. Když se tak konečně stalo, Koblížek už měl (pochopitelně) snězenou polovinu hlavního chodu. Přišlo nám pak celkem nelogické, když se slečna servírka zeptala, zda jej může tedy odnést.

Jídlo bylo nakonec docela dobré, chutí připomínalo kvalitní, husté, lehce pikantní lečo. Cibule a paprika nerozvařená, jemně křupavá, do toho ostrá klobáska (opravdu z masa, nikoliv z vody a sóje), zajímavé bylo i sázené vejce, které vzhledem připomínalo bílou nadýchanou pěnovou kouli (jak jej asi připravujou?). Jenom ten kouř, který zaplňoval i nekuřáckou místnost, kde jsme seděli mimochodem sami, byl čím dál tím méně snesitelný. Proto jsme byli nakonec rádi, když jsme mohli zaplatit a zmizet. Ve chvíli kdy servírka prohlásila, že se tedy omlouvá za tu špatnou obsluhu, ale že dnes prostě nemá svůj den, už jsem byla restaurací Pod Pankrácem tak znechucená, že jsem ani neměla sílu reklamovat, že v jídle, co jsme si objednali, měly být fazole a žádné tam nebyly.

Všechno oblečení, co jsme měli na sobě, jsme hned po příchodu domů hodili do pračky, neboť bylo díky smradu z cigaretového kouře již nenositelné. Co tedy říct závěrem? Bývalá pizzerie U Žitomila, dnes restaurace Pod Pankrácem, už má nejlepší dny pravděpodobně za sebou. Pokud chcete sedět v zahulené putyce, běžte radši vedle do hospody Na Klikovce. Ta si alespoň nehraje na nic, čím není, a obsluhující personál tam vždycky tvořili pohodoví lidi, na kterých bylo vidět, že mají rádi svoji práci. Pokud vám u jídla kouřová clona naopak vadí, tak rozhodně vřele nedoporučujeme jíst Pod Pankrácem.

Restaurace: Pod Pankrácem, Sinkulova 511/46
GPS: 50°3'28.049"N, 14°25'46.95"E
Lze platit stravenkami: ano
Nekuřácké prostory: ano, ale pouze formálně, kouř je všude
Vegetariání: najedí se
Vegani: asi mají smůlu
Menu v cizím jazyce: ano, anglicky
Obsluha: potřebuje naplácat na holou
Doporučení: ne, ne a rozhodně ne

Čertík z krabičky - Pizzeria Cerreto

Dnešní oběd byl zase něčím nevšední. Náš zaměstnavatel pořádal Pizza Party a my jsme si mohli vybrat z nabídky Pizzerie Cerreto, na Sokolovské poblíž ulic Kovářská a U Svobodárny.

Osobně nemám tuhle pizzerii příliš rád, nejen proto, že personál z nás obvykle také není příliš nadšený (myslím ale, že zde se nejedná o běžný problém slepice a vejce - samozřejmě za to můžeme my, jak jinak). Možná jsem na tohle poněkud přecitlivělý, ale když vidím, jak se někdy tváří, když si dva z nás objednají ty nejlevnejší těstoviny (Spaghetti Aglio e Olio, 95 Kč! a ani k tomu nechtěli víno!), mám chuť jít jinam.

Tentokrát nám ale pizzy přivezl v krabicích poslíček, takže jsme si prostě jen mohli vychutnat jídlo. Tedy ... mohli, ale jídlo z krabice prostě nikdy nebude to pravé. Sýr je obvykle rozteklý více, než se sluší a cestou samozřejmě trochu vystydne, takže zase začne tvrdnout.

Vybral jsem si pizzu Pancetta za 132 Kč, což je tak horní hranice, co jsem ještě ochotný za hlavní chod obědu zaplatit, nicméně tohle navíc platil zaměstnavatel :). Tentokrát se jim to ale povedlo lépe než obvykle a my jsme do rukou dostali ještě horké krabice (a samozřejmě nejen krabice).

I přes nepříliš přívětivý vzhled byly ingredience dobře sladěné, paprika nebyla připálená ani vysušená, pancetta neošizená, těsto tenké, nepřipálené, dopečené, prostě tak akorát. Když to ale srovnám s opravdovou italskou pizzou (například v Norimberku za 5.5 € i se sklenicí limonády), musím si jen povzdechnout.

Pizzerie Cerreto sice patří k těm dražším, ale interiér restaurace je přívětivý a prostorný, rozdělený na na kuřáckou a tu větší - nekuřáckou část. Personál mi někdy připadá, jako sestavený z neúspěšných studentů DAMU. Někteří berou svou roli příliš vážně a trochu přehrávají. Na druhou stranu se třeba alespoň zasmějete.

Restaurace: Pizerrie Cerreto
GPS: 50°6'26.1"N; 14°29'20.4"E
Lze platit stravenkami: ano, ale nadšení z toho nejsou
Nekuřácké prostory: ano
Vegetariání: se zde dobře najedí
Vegani: to mají těžké, číšníci velmi často hrají, jako že nerozumí, co to znamená "bez sýra, prosím"
Menu v cizím jazyce: ano, česko-anglické
Obsluha: od špatných herců až po velmi dobré číšníky
Verdikt: Jedna z dražších restaurací, kde ale vaří nadprůměrně chutně (určitě také proto, že průměr je tak nízký). Pokud chcete udělat dojem na obchodního partnera (nebo se alespoň příliš neschodit), je to v okolí asi nejlepší restaurace.

First Blood - Paneria Sokolovská 312

Naše putování po restauracích začíná poněkud netradičně. Paneria na Sokolovské u metra Vysočanská není ve skutečnosti restaurace, ale spíše menší čistá a světlá pultová jídelna kombinovaná s pekárnou a cukrárnou s výběrem čerstvých plněných baget, pečiva, dortíků ...

Bagety nabízejí ve dvou velikostních verzích, obojí ve světlém i tmavém provedení. Vybral jsem si bagetu Švihák s kuřecím masem a hlávkovým salátem (samozřejmě tu větší, chceme přeci obědvat) za 62 Kč a Espresso (Lavazza) s mlékem za 32 Kč.

I přes to, že personálu za pultem bylo v jednu chvíli téměř tolik (4), jako nás (5), příprava jim trvala o chviličku déle, než by se slušelo ("Na takový návaly tady nejsme zařízený"), ale s úsměvem jde všechno lépe a my jsme si konečně všichni spokojeně sedli ke stolu. Tedy, abych byl přesný, zapomněl jsem dodat, že máme v kolektivu jednoho zarytého milovníka vepřového (nehledě na to, že to stále jestě neumí úplně správně vyslovit, ale i tak ho máme rádi). Vyřešil to tedy tak, že si alespoň objednal čtyři obložené chlebíčky (myslím, že nejméne dva se salámem) - odmítl naši radu zajít si do řeznictví, které je hned vedle.

A nyní konečně k hodnocení...

Bageta chutnala lehce nadprůměrně, ovšem v porovnání s tím, co dostanete na každé větší čerpací stanici zabalené v celofánu, skvěle! Všechny ingredience měly rozpoznatelnou čerstvou chuť, kuře chutnalo jako kuře, salát jako salát a majonéza... hmm :) Možná by ale chuti prospěla třeba jedno dve cherry rajčátka, menší veselé a hravé oživení. Káva s jemnou pěnou příjemně překvapila jemnou chutí. Pro milovníky čerstvého pomerančového džusu (juice) nabízejí ten úplně nejčerstvější - právě vymačkaný - 0.25 l za 45 Kč, ale to už se asi dostáváme do jiné cenové kategorie.

Kolegovy chlebíčky jsem sice neochutnával, ale už od pohledu byly dost oschlé a to nejlepší už měly dávno za sebou. Trochu jsem litoval, že Černého Petra si vytáhl zrovna on (jsme rádi, když s námi chodí na oběd také kvůli tomu vepřovému, a tento zážitek ho od toho mohl napříště odradit).

Ale zpět, jedna bageta ale můj hlad nezahnala a tak jsem si došel ješte pro ořechový koláč za 30 Kč. Ten už na tom ale byl podobně jako chlebíčky - jedním slovem - proschlý (a to bylo lehce po poledni). Ano, měl jsem se lépe podívat - zákusky jsou vystaveny za proskleným pultem a tak si snad Vy dáte lepší pozor.

Restaurace: Paneria Sokolovská 312
GPS: 50°6'34.91"N; 14°29'51.3"E
Lze platit stravenkami: ano
Nekuřácké prostory: ano - a pouze
Vegetariání: hlady neumřou
Vegani: tak to bude trochu horší, ale ano, také by se najedli
Menu v cizím jazyce: ne (ale ruku do ohně za to nedám)
Obsluha: milá, trochu pomalá
Doporučení: ano, jako lehčí oběd nebo větší svačina, s výhradami k čerstvosti zákusků

Proč vlastně...?

Proč vlastně vznikl tento blog? Odpověď je prostá: Pracujeme na Praze 9 v jednom menším oddělení jedné větší mezinárodní firmy a kolem poledne většina z nás prostě obvykle dostane hlad. Není tedy nic jednoduššího, než nechat práci prací, a zajít si na dobrý oběd za rozmnou cenu do nějaké příjemné restaurace s milou obsluhou. Nemožné, říkáte? Bohužel, máte pravdu. A (nejen) proto vlastně vznikl tento blog.

Chceme se zde s Vámi dělit o své zkušenosti v hledání té pravé (restaurace, samozřejmě) a snad i Vy nám třeba někdy sdělíte své vlastní zkušenosti. Nemůžeme slíbit, že hodnocení bude čistě objektivní, průzkumy veřejného mínění prostě dělat nebudeme.

A proč vlastně zakládáme další blog, když už jsou jich všude po internetu stovky, tisíce? Jeden z důležitých, nehledě na to, že "přízemních", faktorů hodnocení je i cena jídla. Ne všichni mohou (nebo chtějí) dát za oběd každý den 500+ Kč. Chceme se tedy orientovat především na finančně nepříliš náročné restaurace (ale pozor, jsme v Praze...), popřípadě lze-li v nich platit stravenkami.

Dalším důležitým faktem je, že pro českou gastronomii máme často v rukávu nejednu smrtící ránu. Ve skutečnosti jsou tedy dvě: jeden vegetarián a jeden vegan v kolektivu. A aby toho nebylo málo, občas se za námi přijedou podívat kolegové ze zahraničí, kteří většinou česky nerozumí (maximálně tak "jedno pivo", "jěště jedno pivo, prosím" případně pro pokročilé "slečno, neměla byste dnes večer čas"?). Ano, modří již vědí, další bod do celotáborového hodnocení tedy restaurace dostane za menu v angličtině nebo němčině.

Doufáme, že zde najdete hodnotné informace, a že nám dáte vědět, co jsme o restauraci napsat opomenuli...
Dobrou chuť!